Parametry pitné vody

IMG
Kvalita pitné vody se v České Republice řídí Zákonem o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. (v platném znění) a vyhláškami, které se k tomuto zákonu vztahují.
V souladu s Vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, musí mít pitná voda takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví a nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Vyhláška stanovuje ukazatele pitné vody a jejich limity a určuje minimální roční četnost odběrů a rozsahu vzorků pitné vody na vodovodní síti. Obsah radionuklidů je sledován na základě Vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně.
 
V rozborech prováděných společností SmVaK Ostrava jsou sledovány všechny parametry udávající kvalitu pitné vody. Vysokou vypovídající hodnotu o kvalitě pitné vody mají tyto ukazatele:
 
Teplota: Velkou měrou ovlivňuje chuťové vlastnosti vody, má vliv na technologii úpraven vod a na chemické procesy probíhající v pitné vodě. 
 
Barva: Udává množství rozpuštěných a disociovaných látek v pitné vodě, tzn. přítomnost přirozených organických látek a kovů (zejména železa) ať už přírodního původu, nebo pocházejícího z koroze potrubí.
 
Zákal: Udává množství nerozpuštěných organických a anorganických látek. 
 
pH: Vyjadřuje stupeň kyselosti, resp. zásaditosti pitné vody. pH pitné vody nemá přímý vliv na zdraví, je však velmi důležitým provozním parametrem, protože ovlivňuje funkci mnoha procesů, má například vliv na korozivní vlastnosti vody.
 
KNK4,5 neboli Kyselinová neutralizační kapacita: celková alkalita (zásaditost) vody.
 
ZNK8,3 neboli Zásadová neutralizační kapacita: celková acidita (kyselost) vody.
 
CHSKMn neboli Chemická spotřeba manganistanem draselným: sumární stanovení organických látek přítomných v pitné vodě.
 
Tvrdost neboli Suma vápníku a hořčíku v mmol/l. Vápník a hořčík mohou tvořit málo rozpustné sloučeniny s mýdlem a tudíž vyšší tvrdost negativně ovlivňuje účinky prostředků obsahující mýdlo. 
Stupnice tvrdosti vody:
Velmi měkká < 0,7 mmol/l
Měkká 0,7 – 1,25 mmol/l
Středně tvrdá 1,26 – 2,5 mmol/l
Tvrdá 2,51 – 3,75 mmol/l
Velmi tvrdá > 3,76 mmol/l
 
Dusičnany a dusitany: Jsou většinou antropogenního původu z odpadních vod a hnojiv. 
 
Amonné ionty: Produkt rozkladu dusíkatých organických látek, většinou antropogenního původu. 
 
Železo: Buď je přírodního původu (zejména u podzemních vod), nebo jde o produkt koroze potrubí. Ovlivňuje chuť, zákal a barvu vody. 
 
Mangan: Je přírodního původu, jde o běžnou součást podzemních vod, ale v menších koncentracích než u železa. Negativně zhoršuje organoleptické vlastnosti vody (chuť a barvu). 
 
Hliník: Z části jde o zbytkový produkt použití hlinitých koagulantů v úpravnách vod, může být ale i přírodního původu (vyluhování z půd). 
 
Enterokoky (fekální streptokoky): Pocházejí z odpadní vody a z fekálií člověka a teplokrevných organismů. Slouží jako indikátor dlouhodobého fekálního znečištění. 
 
Koliformní bakterie: Bakterie osidlující střevní trakt, žijící běžně i v půdě, slouží jako indikátor účinnosti úpravy vod a desinfekce či případné sekundární kontaminace pitné vody. 
 
Pesticidy: Široká a chemicky velmi různorodá skupina chemických látek určená k hubení škůdců a plevelných rostlin, do surových vod se dostávají splachem ze zemědělských půd.
 
Těžké kovy: Antimon, arsen, chrom, kadmium, měď, nikl, olovo, rtuť, selen  - mohou být antropogenního, ale i přírodního původu, pro svou toxicitu se jedná o prvky v pitné vodě nežádoucí.